Rodíme on-line díl 13. – porod
8.1.2014 se mi narodilo 11 štěňátek. Teda říct „se narodilo“ je trochu zlehčené, protože JÁ jsem je musela porodit! A vy asi teď chcete vědět jak to všechno bylo...
Začalo to už v noci ze 6. na 7. Byla jsem nervózní, hrabala si pelíšek a na poslední chvíli přemýšlela, kde to bude nejlepší. Nejvíc to odnesl můj pelíšek v ložnici. Snad dostanu novej, jak panička slíbila. No takže tuhle noc už jsme se moc nevyspaly, protože panička mě po očku hlídala. Věděla, že to ještě není ono, ale hlídala.
Ráno jsem z toho hrabání a pobíhání byla tak unavená, že jsem celé dopoledne spala. Panička ne, ta má přes den práci, tak musela fungovat. No nekoukejte na mě, já za to nemůžu!
Odpoledne bylo paničce jasné, že to v noci bude a tak dochystala vše potřebné. Krásně mi připravila porodní bednu do které nastlala vrstvu prostěradel a povlečení. Připravila čisté ručníky na osušení štěňátek, zkontrolovala jestli máme všechno potřebné, tak jak jsem už zmínila v 11. díle. Zavolala veterináři, že dnes v noci nejspíš rodíme, tak ať o nás ví, kdyby něco. Nakonec připravila jídlo pro mě i pro sebe a už jenom čekala.
Večer už jsem byla hodně nervózní a hodně běhala ven, přehrabovala pelíšky a čekala jsem kdy to už přijde. Panička byla v klidu, však je všechno připravené, veterinář o nás ví a hlavně už tohle všechno moc dobře zná. Její klid mě trochu uklidnil.
V půl osmé zazvonil telefon. Byl to náš pan veterinář. Dovezli jim fenku s parvovirozou, takže tam nemůžeme a on k nám raději také ne. Bezva. Panička zkouší druhého veta, ale už je moc pozdě večer, takže to nebere. Panička trochu znervózní, že bychom v případě problémů museli na kliniku do Olomouce, kam ona nerada. Takže jsem dostala pokyn buď vydržet do rána nebo aspoň nevyrábět problémy. Tak to byla rada dne! Fakt že jo.
Panička měla představu, že by si ještě chvíli zdřímla, aby se na tu noční šichtu vyspala, ale v jedenáct hodin večer jí bylo jasné, že to už nestihne. Nastěhovaly jsme se do „našeho“ pokojíčku a já dokonce vzala za vděk porodní bednou. Prostěradla voněla (to já mám ráda) a panička tam byla se mnou. Koukaly jsme na televizi.
Netrvalo dlouho a bylo tady první štěňátko, druhé, třetí... Musím se pochválit, šlo mi to hezky. I panička mě moc chválila. Jsem ráda, když mi do toho nekecá, ale teď jsem trochu pomoc ocenila. 9 z 11ti štěňátek šlo zadníma nožičkama napřed a to je dvojnásobná práce! Navíc měli všichni kolem 400g, takže žádní prcci. Už jsme sehraná dvojka, tak nám to šlo.
Začla jsem rodit půl hodiny po odchodu hlenové zátky. To že hlenová zátka odejde někdy nemusíte ani zpozorovat, protože jak se čistíme, hned všechno odstraníme. Hned potom mi odetkla první plodová voda. Od teď panička sleduje hodiny. Je to důležité, protože kdybych do 2-3 hodin neporodila první štěňátko, měla bolesti a tlačila, bylo by jasné, že je něco špatně. Proto je důležité mít u porodu tužku, papír a hodinky a časy si pečlivě zapisovat. Ve stresu totiž lehce zapomente co se kdy stalo!
Taky máme s paničkou takovou hru – hru o placenty. Že takovou neznáte? No to se mi panička snaží sebrat placentu štěňátka, abych ji nesežrala. O první dvě-tři se netaháme, ale pak ta hra začíná. Tentokrát jsem vyhrála na celé čáře, všech 11 placent jsem vzorně uklidila! Panička mi nadávala, že z toho budu mít průjem, ale já za to nemůžu, instinkt velí, všechno uklidit. A heč, průjem jsem nedostala!
Štěňátka přicházela na svět zhruba po půl hodině, takže jsme měly vždycky dost času ho hezky očistit od obalů, za asistence paničky jsem ukousala pupeční šňůru. Panička hlídá, abych ji neukousla moc blízko bříška a netahala za ni. No copak jsem blbá?!! Když šňůru ukousnu, tak vůbec nekrvácí. Když se stříhá, tak pak většinou ano a je potřeba ji chvíli držet nebo podvázat. Pak si štěňátko olízám, panička ho dosuší ručníkem a necháme ho trochu napít prvního mlíčka. Mezitím panička vybere šňůrku jakou mu dáme, zapíše v kolik se štěňátko narodilo, jestli je to pejsek nebo fenečka, jaké má bílé znaky na hrudníku a tlapičkách. Pak ho zváží, váhu také pečlivě zapíše. A nakonec kontrola jestli je štěňátko v pořádku. To nemám ráda, to mi ho bere a nechce abych jí u toho pomáhala. Prohlédne mu tlamičku, jestli tam není rozštěp, prohlédne ocásek, jestli tam není zálomek nebo blok a nakonec hledá DS – Dermoidní sinus. To je taková fuj věc, která se u nás Ridgebacků (ale nejenom u nás) hodně vyskytuje. Vzniká už v prvních dnech vývoje plodu (aby se riziko omezilo, dostávala kyselinu listovou) a je to zjednodušeně řečeno kanálek, který vede z povrchu kůže směrem k páteři. Bývá různě hluboko, někdy vede až do páteře. Může způsobit velké potíže a ne vždy jde operovat. Takto postižené štěňátko se často hned po porodu uspí. No není to nic hezkého. Takže panička všechna štěňátka pečlivě prohlíží a vždycky doufá, že nic takového nenajde. Prohmatá jim pečlivě kůži od hlavy, přes celý krk (i pod krkem) až po ridge, okolo ridge a dojde až na ocásek, až kam jde kůže natáhnout. Tahá je jak králíky. Uf, nic nenašla! Všech 11 štěňátek vypadá v pořádku. Tyhle kontroly se ještě dělají několikrát, protože malý DS se dá lehce přehlédnout a je cítit až později, až je štěňátko větší.
Někdy se stane, že štěňátko nedýchá a má nos plný plodové vody. To je pak potřeba z něj tu vodu co nejrychleji dostat, aby štěňátko mohlo začít dýchat. Takové štěňátko se pevně chytne do ručníku (klouže) a třepne nebo zhoupne se sním hlavou dolů, aby co nejvíce vody vyteklo. Pak se odsaje, buď speciální odsávačkou nebo ústy. Panička to vždycky dělá pusou, prý je to nejlepší, protože tak máte větší cit. Pokud štěňátko stále nedýchá, tře se nejlépe froté ručníkem, dýchá se mu do čumáčku (nesmíte moc, štěňátko je malinkaté), masíruje se srdíčko. Když má fenečka zájem, může štěňátko olizovat a tak ho stimulovat. Když se tohle všechno udělá včas, většinou se podaří štěňátko zachránit. Štěňátka která byla napitá plodové vody je potřeba dalších 3-5 dnů hlídat, protože můžou dostat zápal plic. Hlavně v prvních hodinách po porodu je důležité sledovat jestli nechrčí a nejdou jim bublinky vody od čumáčku – pokud ano, je potřeba je znovu „vyklepat“ a vodu odsát.
Je 6:15 ráno a poslední štěňátko je venku. Teda jsem ráda, že to mám za sebou a panička asi taky. Jsme obě hrozně unavené i když jsem všechno zvládla za 6 hodin. Někdy porod, zvlášť když je štěňátek hodně, trvá mnohem déle – klidně i více jak 12-20 hodin! Proto je důležité mít pro fenečku připravené něco na posilnění – silný (ale ne mastný) vývar, glukopur (okamžitě dodá energii), rehydratační roztok (doplní ztracené minerály). I pro sebe si připravte něco k jídlu a pití!
Veterináře jsme naštěstí nepotřebovaly a nejedeme tam ani teď. Jsem v pohodě, panička mě prohmatala a je si jistá, že tam už žádné štěňátko není. Placenty jsme počítaly a jsou všechny, takže žádný problém. Pokud by ale měla jakoukoli pochybnost, jely bysme k vetovi nechat mě prohlédnout, případně udělat rentgen, jestli je to opravdu všechno.
Jdu se pořádně vyvenčit. Během porodu jsem byla několikrát, ale to bylo všechno ve spěchu. No vlastně i teď celkem pospíchám, protože tam štěňátka nechci nechávat samotná. Ale teď už se můžu aspoň venčit bez vodítka. Během porodu se venčím na vodítku, aby mě nenapadlo si jít rodit štěňátka někam do křoví. Už jsem to psala – copak jsem blbá??! Venčení během porodu pomáhá, aby se štěňátka posunula dál v porodních cestách.
Dostávám první pořádné jídlo – vývar z kohouta, maso z kohouta s trochou strouhaných jablek. Do vývaru mi panička dává první dávku vápníku – Calcium Citrát. Ten budu dostávat dokud budu kojit. Je to proto, abych nedostala eklampsii, která by mě mohla ohrozit i na životě! To v těle prudce klesne hladina vápníku – v důsledku kojení – a fakt jde o život. Je potřeba jednat velmi rychle a podat vápník přímo do žíly.
Kohout mi moc chutnal, už se těším na další krmení, které mi panička za pár hodin zase přinese až do porodní bedny. Moc dobře ví, že i když se na jídlo těším, z bedny mě minimálně týden nedostane. To se budu běhat jen rychle vyvenčit a honem zpátky.
Začíná nám nový den. Já jdu spát, panička má opět smůlu. Už nespala víc jak 24 hodin a do večera se jí to asi nepodaří. Bude hlídat mě a štěňátka, bude mi chystat jídlo. Děkuju paničko!
Během produ je nejdůležitější ZACHOVAT KLID a fenečku nestresovat. Pokud se moc bojíte, sežeňte si k porodu někoho zkušeného, nejlépe člověka, kterého fenka zná. Vše si připravte dostatečně dopředu, mějte zajištěného veterináře. K porodu je nejlepší být 3. Nemusíte nutně fence všichni asistovat, naopak, čím méně lidí u porodu bude, tím lépe. Ovšem v případě, že se vyskytne problém, potřebujete řidiče, jednoho člověka, který v autě hlídá fenu (cestou může porodit štěně) a jednoho, který doma hlídá štěňata. Do porodu zasahujte co nejméně, většina feneček si všechno vybaví sama. Vy jste tam hlavně jako podpora - fenku povzbuzujte a pomáhejte, jen když je to opravdu potřeba.
Po porodu nabídněte fence kvalitní a lehce stravitelné maso (drůbež, králík, jehněčí) syrové nebo vařené a silný, ne příliš mastný, vývar z kostí. Můžete přidat najemno nastrouhanou syrovou mrkev a jablko a obilnou přílohu - rýži, rozvařené vločky nebo těstoviny. V důsledku pojídání placent může mít fenečka několik dnů lehký průjem - tomu přizpůsobte krmení (nemastné vývary, nedávat těstovny, ale raději rýži).
Držíme palce, ať jde vše hladce :)
© 2014
Kateřina Novosádová + Zippy
www.manwe.eu
