Aujezskeho chorobu způsobuje virus, který byl popsán v roce 1902 maďarským profesorem Aujezskym. Jedná se o virus ze skupiny herpesvirů, jejichž charakteristickou vlastností je doživotní přetrvávání viru v nervových gangliích hostitele. U prasete tento virus zůstává v nervovém gangliu trojklanného nervu po celý život.
Přirozeným hostitelem viru je prase domácí a prase divoké. Aujezskyho choroba může u prasat probíhat akutně, chronicky i skrytě. Typickými příznaky je anorexie, zvracení, dýchací problémy, nekoordinovanost pohybů, zápal plic, hnisavý zánět mandlí a zánět spojivek a rohovky v oku. Novorozená selata hynou ve 100% nakažení, starší selata mohou onemocnění překonat a stát se tak doživotními nosiči. U starších prasat může onemocnění probíhat dokonce zcela bez příznaků.
Česká republika získala v roce 1988 status země prosté Aujezského choroby v chovech domácích prasat. Nadále probíhá monitorovací testování – vyšetřují se všechny prasnice, které potratí a dále všichni chovní kanci a část chovných prasnic při porážce na jatkách. Výkrmová prasata se netestují vůbec. U divokých prasat se v České republice virus i nadále vyskytuje a představuje tak riziko nakažení nejen domácích prasat ale i dalších zvířat. Nutno podotknout, že člověk, primáti a ptáci, se virem v žádném případě nakazit nemůžou. V letech 2011-2013 proběhl v ČR monitoring u divokých prasat. Monitoring vycházel z přítomnosti protilátek v krvi ulovených divočáků. Přítomnost protilátek ale nutně nemusí znamenat, že prase je nemocné a vylučuje virus do prostředí – protilátky v krvi pouze ukazují na to, že se s tímto virem divočák v průběhu života setkal a vytvořil si protilátky. Výsledky monitoringu byly zveřejněny na webu Státní veterinární správy.
Na rozdíl od jiných herpesvirů, je virus Aujeszkého choroby v prostředí celkem dost odolný. Jatečné maso uchovávané při 4 °C může obsahovat virus 5 – 7 měsíců, v plicích se virus při pokojové teplotě udrží 6 týdnů, v moči při 4 °C několik měsíců, v hnoji však nepřežívá více jak 2 – 3 dny. Na seně, slámě, obilninách, dřevě a jiných předmětech přežívá virus v zimě (-8 °C) 15 – 40 dní, na jaře (16 °C) a v létě (24 °C) 5 – 15 dní.
Psi a kočky jsou k nakažení virem Aujezského choroby velmi citliví. Infikují se většinou syrovým masem, orgány a krví z nakažených prasat, ale i přímým 
kontaktem s prasetem nebo např. z jeho moči, nosního sekretu nebo plodových obalů. Nakažený pes nemůže přenést onemocnění na jiného psa. Onemocnění se u psů projevuje výrazným svěděním, změnou nebo úplnou ztrátou hlasu, zvýšeným sliněním a záškuby svalů. Onemocnění je neléčitelné a pes i přes veškerou možnou léčbu během 12-24 hodin uhyne.
V Evropské unii ani jinde ve světě zatím bohužel není k dispozici žádná vakcína pro psy, ale řada výrobců na výrobě vakcíny pracuje.
Základní pravidlem bezpečnosti je tedy především úplně se vyhnout podávání syrového masa z divokých prasat psům a kočkám a i maso z domácích prasat, u kterého nemáme jistotu původu v ČR je lepší uvařit, čímž se virus deaktivuje. V lese bychom se se psem měli držet hlavně na cestách a v místech s vysokým výskytem divokých prasat je lepší mít psa raději na vodítku.
MVDr. Markéta Rázgová (www.vetanimal.cz) ve spolupraci s www.masoksezrani.cz
